Stará škola
První písemná zmínka o existenci školy v Blížkovicích je spojena se zprávou o smrti Severina Weisera, učitele působícího v Blížkovicích. Z této zprávy plyne, že škola byla v Blížkovicích poblíž kostela jistě roku 1723. Roku 1753 byla škola postavena od základů znovu, protože to vyžadoval větší počet žáků. V té době docházeli do blížkovické školy i žáci ze Ctidružic, a to až do roku 1807. Škola z roku 1753 přestala na počátku 19. století vyhovovat a uvažovalo se o výstavbě nové budovy. Roku 1808 byl dokonce navezen i materiál, ale příchodem vojska v roce 1809 se stavba neuskutečnila. Klíčovým se stal až rok 1833, kdy byla stavba školy
povolena a započalo „výběrové řízení“, tehdy označované jako licitace, na řemeslné práce spojené s výstavbou školy. Po zbourání staré budovy se 11. 4. 1834 začalo s výstavbou budovy nové. Základní kámen položil farář Antonín Stehlík. Položení základního kamene se účastnili i starosta města Znojma a okresní děkan z Jevišovic. Za základní kámen byla v plechové krabici zazděna věnovací listina. Roku 1834 byla stavba školy dokončena.
Během výstavby školy se vyučovalo v pronajatých prostorách: Ve velké světnici pana Josefa Zuhly, č. p. 77, byt učitele byl u pana Antonína Konvaliny, č. p. 67.
Nová škola byla slavnostně uvedena do provozu 13. 5. 1835. V té době byl učitelem Tomáš Vybíral, který v Blížkovicích vyučoval až do svých 84 let. Od roku 1862 byl na doporučení c. k. zemského komisaře ustavem do školy také podučitel, a to kvůli velkému počtu žáků. Každé dítě, které chodilo do školy, platilo týdně 2 krejcary školního platu na vydržování podučitele, který měl plat 150 zlatých ročně. Přestože toto místo mohli zastávat pouze muži, v letech 1876-1880 byla podučitelkou v Blížkovicích Veronika Nečasová. Měla-li škola zaměstnané podučitele a učitele, stával v čele školy nadučitel nebo řídící učitel. Učitelé byli do škol
přidělováni a přicházeli z širokého okolí. Učitel, který byl zaměstnán ve škole trvalý pracovní poměr, byl označován jako definitivní učitel. V ostatních případech se jednalo o prozatímní učitele nebo výpomocné učitele. Pro obec bylo velmi důležité, aby učitel zároveň ve vesnici bydlel, protože učitelé byli nositeli kultury a bývali aktivními členy různých spolků.
V roce 1889 dosáhl počet žáků v národní škole čísla 210, a to si vyžádalo přestavbu školy – byla dostavěna třetí třída, která byla uvedena do provozu roku 1891. Přestavba stála 7200 zlatých. Tělocvična byla zřízena na školním dvoře roku 1901.
Od školního roku 1910/11 byla povolena čtvrtá třída a také do učebních osnov byla zařazena výuka ženských ručních prací.
V letech 1919/20 vyučovali ve škole: 1. tř. Jan Juříček /řídící/, 2. tř. Marie Venská, 3. tř. František Ležák, 4. tř. František Roupec. V roce 1920 sehrála Tělovýchovná jednota Sokol se žáky školy divadlo Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Představení mělo velký úspěch a v krojích vypůjčených v Praze se hrálo celkem 5x, z toho také 2x v Nových Syrovicích.
Je velmi zajímavé sledovat, jaké svátky se ve škole slavily nebo jaké slavnosti škola sama pořádala. Za první republiky se ve škole slavily narozeniny prezidenta Tomáše G. Masaryka, v červnu byla oslava spojená s Janem Husem, 28. října byl slaven Den Svobody společně s dětským dnem, v listopadu se konala oslava J. A. Komenského spojená s výročím bitvy na Bílé hoře, v prosinci bývala vánoční besídka, tzv. Stromeček, spojená s nadělováním chudým dětem, které zpravidla dostávaly boty, svetry, cukroví, vánočku. O školní akce býval obrovský zájem a návštěva školních představení a besídek se musela omezovat a regulovat. Na
vánoční besídku tak kvůli nedostatku místa mohly chodit jen maminky školních dětí.
Děti také jezdily nebo chodily na výlety: do Hory u Mor. Budějovice, do Bítova, na Vranov, do Brna, na Macochu, Jaroměřic nad Rokytnou, Lednice, Břeckavi, velkého hájku, syrovického lesa, Zvěrkovic, Sádku, Telče, Hostimi, Boskovštejna, hradu Bukovín, Podyjí.
Ve školním roce 1925/1926 bylo v Blížkovicích 200 žáků školou povinných, z toho 147 bylo žáky místní obecné školy: 1. tř. 28 žáků, učitelka Anděla Janská, 2 tř. 40 žáků, učitel František Ležák, 3. tř. 42 žáků, učitel Ladislav Pokorný, 4. tř. 37 žáků, učitelka Helena Vrbická. 3 žákyně byly osvobozeny ze školní docházky pro nemoc, 44 žáků navštěvovalo měšťanskou školu, 6 žáků reálné gymnázium. V tomtéž roce bylo na okrese Mor. Budějovice zrušeno 11 tříd. Blížkovic se to nedotklo, protože zde bylo hodně dětí. O školu se v místě starala místní školní rada, odpovědná okresní školní radě a ta následně zemské školní radě. V roce 1925 započaly pravidelné zdravotní prohlídky žáků, poprvé konané místním lékařem Dr. Františkem Reifem.
Lékař děti prohlédl a pokud shledal nějaká onemocnění nebo odchylky od vývoje, kontaktoval rodiče. Od 1. 1. 1925 byla ve škole zřízena školní spořitelna a na konci června činil vklad 3889,39 Kč. Žáci byli místní školní radou pojištěni proti úrazu., které nebyly výjimkou ani v tehdejší době, pouze druh zranění se poněkud lišil. Školní kronika například uvádí rozbitá čelist od kopnutí koněm – zda se jednalo o úraz v době vyučování se ale nedovídáme. Od roku 1925 začala fungovat také kancelář správce – řídícího školy, a to v 1. poschodí nad radnicí vedle obchodu pana Máci.
28. 10. 1925 se konala veřejná lidová a školní slavnost k oslavě vzniku republiky, kdy se poprvé nepracovalo a slavil se svátek. Neúčast na této slavnosti byla dokonce pokutována.
Chování žáků je se školní docházkou nerozlučně svázáno. Až do roku 1989 řešila škola chování žáků i v době mimo vyučování. Zajímavý je záznam z roku 1925: „Zakázán a přísně bude trestán pobyt mládeže venku neb mimo domov po 8. hodině večer v zimě, v létě po 9. hodině. Zamezí se tak toulání dětí venku, kamarádství s odrostlými a jiné nepřístojnosti, jež z toho pocházejí.“ V tomtéž roce byl z nařízení ministerstva školství posunut začátek vyučování na 8,30. Velkou událostí školního roku 1925/26 bylo pořízení loutkového divadla v hodnotě 1.800,- Kč. Na jeho zakoupení zapůjčil škole peníze Sokol. O první představení byl takový zájem, že ze začátku nebylo možné ani hrát kvůli obrovské tlačenici. V následujícím
školním roce bylo hráno 12 her. Sokol byl pro základní školu výrazným pomocníkem, škole věnoval finance na žákovskou školní knihovnu.
Škola se také pravidelně účastnila různých sbírek vyhlašovaných státem nebo jinými institucemi a vybírala peníze při různých oslavách. Tyto vybrané finanční prostředky pak byly posílány např. na Československý červený kříž, na nadaci České srdce /díky její činnosti bylo v roce 1928 umístěno do Blížkovic na prázdniny 9 chudých dětí vídeňských a brněnských Čechů/, na mrzáčky v Králově poli, na Masarykovu Ligu proti tuberkulóze, na Bolzanův sirotčinec. Ve školní kronice se dochovala pozvánka z roku 1935 psaná dětmi, jež byla pozvánkou na dobročinnou akci, která měla pomoci místním chudým dětem. /kopie/ Téměř z každé akce, která přinesla finanční obnos, dávala škola peníze na charitativní činnost. Děti tak byly přirozenou cestou vedeny k solidaritě.
Školní kronikář z dvacátých let 20. století si posteskl, že stav školy není vůbec dobrý. Upozorňuje na přílišnou vlhkost, která dosahuje v dolních třídách do výše 1,5 metru, zmiňuje špatný stav fasády, zčernalý a porostlý lišejníky, pozastavuje se nad prosakující žumpou, nad děravou střechou, nad neexistujícími kabinety, sborovnou a ředitelnou, postrádá školní kuchyni pro výuku vaření a nesmiřuje se ani se starým a nevyhovujícím nábytkem ani se zarostlou a neudržovanou školní zahradou „Na Loučkách“. Tento nelichotivý stav byl postupně napravován. Velký vliv na chod školy měla místní školní rada. Díky radě byla roku 1923 nákladem 4.000,- Kč zakoupen pro školu nový pozemek pro školní zahradu : ..“u silnice k zastávce u mostu v tzv. Kunkrábě, ale jinak výhodném místě /zahradou protéká potok a je tedy možno ji zalévati“/. Okrašlovací spolek osázel kolem potoka olše a po stráni ovocné stromy. Zahrada Na Loučkách zůstala pro správce /ředitele/ školy.
V roce 1927 byla na radnici v budově č. 70 pod bytem správce školy zřízena školní žákovská kuchyně.
V roce 1928 bylo ve škole vyměněno 19 oken na oslavu 10. výročí vzniku ČSR. Oslava tohoto výročí byla velkolepá. Na vyzdobeném náměstí se ho účastnilo přes 1.000 lidí. Velkou poctou pro školu bylo obdržení státní vlajky od obecního zastupitelstva. V následujícím roce byla otevřena další třída na radnici vedle žákovské kuchyně z důvodu počtu 73 žáků ve druhé třídě. Místní škola tak měla 5 tříd.
13. 6. 1928 se žáci školy účastnili setkání s prezidentem T. G. Masaryka v Moravských Budějovicích.
Počet žáků obecné školy v roce 1929 byl 184 /tj. 1. – 4. třídy národní školy/, celkem školou povinných bylo 224 žáků. Ocitáme se v roce hospodářské krize. Díky ní byla od roku 1932 zahájena akce zimní stravování chudé školní mládeže, hrazená z prostředků okresní péče o mládež. Jednalo se o vaření polévek, kávy, mléka nebo kakaa nebo rozdávání rohlíků, které dostávali 4x týdně v době školního vyučování, tedy v úterý, středu, v pátek a v sobotu.
V roce 1934 byla do školy zavedena elektřina a zvláštní vedení na proud pro rádio, vše nákladem 937,- korun. Samotné rádio, šestilampovka Superhat 620, stálo 2982,- korun. Žáci tak pravidelně poslouchali rozhlasové cykly jako součást vyučování.
Ve školním roce 1936 byli všichni žáci na náklad obce /1.440,- Kč/ očkováni proti záškrtu.
Předválečný rok 1938 znamenal, že státní měšťanská škola v Šumné/tehdy Šumvald/ byla zabrána a připadla k německé říši. Díky aktivitě místního řídícího Antonína Roupce, který několikrát jednal v Praze na ministerstvu školství a osvěty, byla měšťanská škola „přenesena“ do Blížkovic. Oficiálně se na měšťanské škole začalo vyučovat od 8. ledna 1939. Z toho důvodu jsme ve vzpomínkách absolventů školy z doby válečné slýchali, že se učili v budově dnešní radnice, nad hospodou vedle radnice a v hospodě na náměstí. Bylo to díky tomu, že měšťanská škola nemohla být z kapacitních důvodů umístěna do budovy školy obecné, a proto byli žáci vyučováni v těchto náhradních a provizorních prostorách. Politika nacistického Německa nebyla vzdělávání Čechů nakloněna a není proto divu, že od roku 1941, na základě ministerského výnosu, smělo po absolvování 4. třídy postoupit do vyššího ročníku pouze 40% žáků, později pouze 35 % žáků.
Od června 1940 byla škola obecná připojena pod ředitelství školy měšťanské a celou válku prožila jako trojtřídní. 14. 1. 1940 byla při škole otevřena obecná škola mateřská, jejíž první učitelkou se stala Anna Vyhnálková.
Nová škola
Po druhé světové válce bylo vyučování slavnostně zahájeno 2. června 1945 a od roku 1946 byla opět oddělena správa školy obecné od školy měšťanské. Při návštěvě zemského inspektora v roce 1946 byla škola prohlášena za jednu z nejhorších na Moravě. Proto byly zahájeny přípravy pro stavbu nové školní budovy pro školu mateřskou a školu měšťanskou, které budovy neměly. Škola národní měla zůstat v původní budově, proto byla stará obecná škola opět opravována v roce 1948 /na chodby byla dána kamenina, opraveny byly podlahy ve třídách, byly pořízeny nové vstupní dveře, záchody byly zrušeny v 1. patře a byly zřízeny v přízemí, byl postaven nový dřevník/.
Záměr postavit novou školní budovu hýbal Blížkovicemi. V červenci hledala komise vhodné místo pro výstavbu. Byla vytypována dvě místa. Za obytnými domy po ulici k nádraží v tzv trati „Poloudíly“ /dnes mezi domy Findových a Jenerálových/ nebo na polnostech za kostelem v tzv. trati „Zákostelní“. Komise vybrala druhou variantu, protože škola bude blíže středu městečka. Podle slov kronikáře Františka Plška chtěly mít Blížkovice nejlepší školu na okrese. V prosinci 1946 se v Lidovém domě konala veřejná schůze, kde promluvil okresní školní inspektor Vlad. Novotný o stavbě škol a učitel František Ležák o dobrovolné pracovní povinnosti při stavbě nové školy. Místní národní výbor a újezdní školní rada podaly 27.
června 1946 žádost o povolení stavby školy. Na stavbu školy odhlasoval zemský národní výbor půjčku 10 milionů. Plány na budovu byly zadány Ing. Arch. Bohumíru Turečkovi z Brna. Zemský národní výbor stavbu schválil i s částkou 14 milionů k provedení výstavby. Zároveň se stavbou školy byla schválena výstavba 4 bytových jednotek pro učitele. V květnu 1946 byla stavba zadána staviteli Josefu Nejezovi za spoluúčasti stavitele A. Babáka. S přípravnými pracemi se započalo 5. srpna 1947. Základní kámen ke stavbě újezdní školy měšťanské byl položen 5. října 1947. Hosty přivítal poslanec Josef Konvalina. Proslov pronesli předseda Okresního národního výboru, vládní rada Ing. Čech a ředitel měšťanské školy v Moravských
Budějovicích Bohumír Kuba. Listiny, které měly být zazděny do základního kamene, přečetl ředitel obecné školy František Plšek. Poklep a vstupenky na tuto slavnost vynesly 12.700,- Kč. Peníze byly použity na opravu obecné školy. Kvůli nedostatku stavebního materiálu postuovala stavba nové školy pomalu. V roce 1948 byla budova pod střechou, ale stále byl nedostatek materiálu i zedníků. Koncem roku 1950 projevilo o budovu zájem ministerstvo průmyslu. Lákavá byla představa, že v místě bude továrna. Místní národní výbor dal souhlas s využitím budovy na továrnu poté, co si zajistil možnost úpravy Lidového domu pro potřeby
vyučování. Záměr posuzovalo několik komisí s konečným verdiktem: „…pro továrnu budova nevyhovuje, pro školu až přepychově. Bude lépe, když zůstane dětem.“ Problém byl, že na dostavbu chybělo 16 milionů korun. Intervencemi na ministerstvu bylo získáno 8,5 milionů. V roce 1950 bylo již rozhodnuto, že do nové budovy se nastěhuje i škola národní. V národní škole se plánoval internát pro krajskou školu pomocnou nebo provozovna krejčovského družstva nebo třídění textilu. Stavba budovy se protahovala z důvodu nedostatku peněz, dokonce bylo zpochybněno i vydání povolení ke stavbě. V samotném závěru byly největší
problém parkety i s parketáři – obojí bylo nedostatkové.
V pondělí 1. září 1952 byl slavnostně zahájen školní rok. Od 7 hodin vyhrával místní rozhlas a žáci střední školy v něm zpívali, přednášeli a pronášeli kratší proslovy. V 8 hodin ráno začala vyhrávat hudba na náměstí. Do Blížkovic zavítali i předseda Okresního národního výboru z Moravských Budějovice Jaroslav Svoboda a okresní školní inspektoři Vladimír Koukal a Dr. Tůma. Nejednalo se o „obyčejné“ zahájení školního roku. Do provozu byla uvedena budova nové školy. Slavnostní průvod vyšel z náměstí k novostavbě, kde pronesl řeč nový ředitel střední školy Rostislav Kračmar, na něho navázal předseda místního národního výboru Josef Vedra a předseda okresního národního výboru Jaroslav Svoboda, který vyzvedl stavbu školy jako dar Blížkovicím v hodnotě 26 milionů korun. Klíče od budovy předal stavitel A. Babák předsedovi MNV Josefu Vedrovi a ten řediteli školy R. Kračmarovi. Následně si hosté i občané školu prohlédli. V novostavbě byla umístěna od 1. září jen škola střední, národní škola se přestěhovala až po Vánocích. Žáci národní školy nemohli ani v den otevření do budovy vstoupit, protože neměli přezůvky a poškodili by parkety. Ještě téhož dne se prováděl ve škole úklid a výzdoba tříd. Se stěhováním i úklidem pomáhali rodiče žáků, žáci sami i dobrovolníci z řad občanů. Škole chybělo hřiště i upravené okolí.
Mateřská škola byla dána do provozu v roce 1953. V roce 1954 byl vybudován a napuštěn rybník pod školou. V roce 1955 byly v okolí školy vysazeny topoly a lípy.
A učitel musí vždy pracovati pro budoucí poutníky a poutnice, pro budoucnost a nikoli pro přítomnost, v tom už jest jeho úděl ….
… v demokracii, v republice jsou si všichni rovni-vyniknouti lze dnes jen prací, ta jedině, spolu
s charakterem, povznáší nad průměr…
Antonín Roupec, řídící učitel
Ze vzpomínek na národní školu v Blížkovicích
Školní tašky-aktovky neměly tenkrát popruhy na záda. Nosili jsme je v ruce.
Ve středu a v pátek ráno se před vyučováním chodilo na 7 hodinu do kostela. Dobře si na to pamatuji, protože jednou jsem musela za trest 100x napsat ve středu a v pátek mám chodit do kostela. To jsem tenkrát byla v 1. třídě. Výuka náboženství byla povinná.
Od 9.15 do 9.30 jsme mívali přestávku. Chodili jsme ven před školu. Naproti vchodu do fary byl židovský obchod Freudových. Tam jsme si někdy kupovali cukrovinky. Knihy jsme si kupovali jeden od druhého. V létě jsme hrávali plno her. Vzpomínám si na hru kamínky, té jsme se něco nahráli! V zimě jsme sáňkovali kolem fary.
Děti měly z učitelů velký respekt, docela se jich i bály. Na konci roku jsme učitelům stejně jako děti dnes nosili květiny.
Marie Česneková, rozená Dvořáková, ročník 1928
Domácí úkoly jsme dostávali. Učili jsme se básně, psali, počítali příklady nebo něco zjišťovali z mapy.
Děti byly trestány stáním nebo klečením v koutě. Také držely předpažené ruce, na kterých byla zátěž – pravítko či ukazovátko, učebnice, dostávali jsme i rákoskou přes ruce. Ve třídě bylo kolem 40 žáků.
Věra Blahoudková, rozená Coufalová, ročník 1938
Na přestávky se zvonilo ručním zvonkem.
Měli jsme dopolední a odpolední výuku, o velké polední přestávce jsme chodili domů na oběd. Na svačinu býval většinou samotný chleba, nebo chleba se sádlem a jablko.
Někteří žáci měli malé, nebo velké „úlevy“, tzn., že byli omluveni ve škole, když pomáhali rodičům při zemědělských pracích. Úlevy byly podle velikosti hospodářství.
Učebnice jsme si kupovali, prodávali jsme si je navzájem. Pomůcky jsme kupovali v obchodě p. Chromka na náměstí.
Josef Bloudíček, ročník 1938
Na národní škole nás učil pan učitel Přívětivý. Ten nás nebil. K němu si vždycky posílal do 1. poschodí pro rákosku pan učitel Chlouba. A jednou, když si zase jeden žák přišel pro rákosku,
tak ji pan učitel Přívětivý zlomil. To mi tak zůstalo v paměti.Na tělocvik jsme chodili cvičit do hájku nebo na místo dnešního Nového rybníka, tenkrát tam tekl jen potok a byla tam louka. Když se louka posekla, cvičili jsme tam. Dětské dny bývaly na hřišti u Sokolovny. Tam stávala májka, na které byly zavěšené cukrovinky. Na májku jsme šplhali a cukrovinky jsme si trhali.
Ve třídě nad hospodou, v budově dnešního obecního úřadu, se hrávalo loutkové divadlo a také se tam promítaly filmy.
Ve třídách se topilo v kamnech. Žáci sami přikládali. Dělali jsme to rádi. Nebyli jsme v ten moment vyvoláváni.
Když jsme byli ve třídě, která měla okna otočena k radnici, rádi jsme sledovali ruch na náměstí. Když šla do kostela svatba, mohli jsme se dívat z okna. Do školy jsme chodili v sobotu. Dny volna byly čtvrtek a neděle.
Ve škole jsme měli pěvecký sbor, který vedl pan učitel Chlouba. Hrával na violu. Dokonce jsme vyhráli i pěveckou soutěž v Moravských Budějovicích.
Na národní škole jsme u pana učitele Peňáze měli za úkol naučit se na každý den krátkou básničku, abychom si trénovali paměť.
V nové škole jsme na zahradě pěstovali žito, které jsme očkovali námelem, ze kterého se vyráběl penicilín.
Ve velké jídelně byl vpravo v rohu klavír, kde se zpívalo. Také jsme v nové škole nacvičovali operety.
Antonín Makovička, ročník 1941
Ředitelé školy
1. Jan Juříček
2. Antonín Roupec
3. Jaroslav Švejda
4. František Plšek
5. Josef Křivánek
6. Rostislav Kračmar
7. Josef Pivný
8. Josef Nevrkla
9. Dalibor Černý
10. Josef Minařík
12. Marie Bernardová
13. Mgr. Eva Valová